Devětkrát do koše. V čem je desátý trestný hod jiný?
Devět trestných hodů vyšlo, zbývá poslední. Pokus s tlakem prstu ukazuje, proč může při tréninku záležet i na tom, jak si počítáš zásahy.
„Ještě jeden.“ Na čáře trestného hodu může tahle věta znamenat dvě různé věci. Když sbíráš deset košů a po devíti úspěšných hodech mineš, pořád jich máš devět. Když máš dát deset za sebou, stejná chyba tě vrátí na nulu. Stojíš na stejném místě. Jenže tentokrát můžeš jediným hodem přijít o celou sérii.
Co s člověkem udělá takové pravidlo? Kagari Yamada, Kazushi Tsutsui a Kazutoshi Kudo to zkoumali v laboratoři. Místo míče a koše použili značku na obrazovce, kterou účastníci ovládali tlakem prstu. [1]
Jak se dá nasbírat série jedním prstem
Pokusu se zúčastnilo 44 mužů ve věku od 18 do 60 let. Tlakem ukazováčku posouvali značku na monitoru. Pokus se jim započítal, pokud značka strávila alespoň jednu sekundu ve vymezeném poli. Los rozdělil muže do dvou skupin po 22. První měla zvládnout deset úspěšných pokusů za sebou. Druhá jich měla nasbírat celkem sto a o předchozí úspěchy už nemohla přijít. [1]
Výzkumníci sledovali, co se dělo, když se jednotliví účastníci blížili ke své nejdelší sérii. Mužům z první skupiny stoupal tep a rozšiřovaly se jim zornice. Zpětně také uváděli, že v těchto chvílích cítili větší tlak. Na samé hranici své nejlepší série udrželi značku v cíli kratší dobu než těsně předtím. U mužů, kteří sbírali sto úspěchů, se podobné zhoršení neobjevilo. Na pocit tlaku se výzkumníci ptali pouze první skupiny. [1]
Desátý pokus nemusí být nejtěžší
Pro vyhodnocení byla důležitá osobní nejlepší série každého účastníka. Z výsledku tedy neplyne, že se chyba obvykle dostaví právě při desátém pokusu. Ani rychlejší tep sám o sobě neříká, jak pohyb dopadne. V dřívějším pokusu měli účastníci krátce zatlačit co nejpřesněji zadanou silou. Jak se jejich série prodlužovala, tep rostl a pokusy byly přesnější. [2]
Co uděláš na čáře trestného hodu, když už máš devět košů v řadě? Na to pokus s dospělými muži a snímačem tlaku prstu neodpoví. Můžeš si ale všimnout, co se děje při tvém vlastním tréninku.
Jedna čára, dva způsoby počítání
Zkus s trenérem následující cvičení. Pro obě kola si vyberte stejné místo a domluvte si horní hranici, třeba 20 pokusů. I nedokončená série vám dá dost materiálu k rozhovoru.
- Deset košů celkem. Každý koš se počítá. Když mineš, dosavadní zásahy ti zůstanou. Končíš po desátém koši nebo po dvacátém pokusu.
- Deset košů v řadě. Když mineš, počítáš znovu od nuly. Končíš po deseti zásazích za sebou nebo po stejných dvaceti pokusech.
Trenér si zapisuje zásahy a neúspěšné hody tak, jak jdou za sebou. K tomu sleduje jeden detail, třeba jak dlouhou máš pauzu mezi posledním driblinkem a střelou. Ty si po každém kole poznamenej, při jakém počtu zásahů byl tlak nejsilnější a co ti v tu chvíli běželo hlavou. Pokud si cvičení někdy zopakujete, prohoďte pořadí obou kol.
Pak si spolu vyberte jediný hod. Třeba ti po osmi koších připadalo, že už se střelou spěcháš. Trenér přitom viděl stejně klidnou přípravu jako při prvním pokusu. Právě u takového rozdílu má smysl se zastavit.